MAPA PRO NAVIGACI   TRASA
[úvod] [1] [2] [3]
[4] [5] [6] [7]
[8] [9] [10] [11]
[12] [13] [14] [15]
[16] [17] [18] [19]
[20] [21] [22] [23]
[24] [25] [26] [27]
[28] [29] [30] [31]
[32] [33] [34] [35]
[36] [37] [38] [39]
[40] [41] [42]
33. DEN, 22. 3. 2001, ČTVRTEK - OLSEN'S CAPRICORN CAVERNS
Někdy o půl jedné v noci nebo možná i později zazvonil Mirce telefon a rodiče jí sdělovali nejnovější události z Prahy! V Praze bylo odpoledne, to se jim to volalo! Nicméně jsme se dozvěděli, že zítra odpoledne spadne ruská vesmírná stanice Mir někam to Tichého oceánu východně od Austrálie. Tak uvidíme, jestli nás to trefí nebo ne :-) . Dneska jsem se rozhodnul, protože jsem si na své slabší brýle už zvyknul, že budu zase řídit. Už nás nečekají dlouhé náročné přejezdy vnitrozemím, ale poměrně kratší úseky, tak by to neměl být žádný problém. Jenom za šera a tmy se holt nechám vystřídat, tam to opravdu není to pravé ořechové. Ráno hned po snídani vyrážíme zpátky přes Airlie Beach na Proserpine a dál přes Mackay do Carmily, kde jsme natlačili něco k jídlu. Protože Mirka nebyla v Jenolan Caves v Modrých horách a Pavel je jeskyněmi skoro posedlý, odbočujeme před Rockhamptonem na Olsen's Capricorn Caverns. V hospůdce, která sloužila i jako informační středisko a pokladna zároveň, jsme si prohlídli výstavku o těchto jeskyních. Jsou pojmenovány podle svého objevitele Johny Olsena (jak jinak), norského emigranta, který se zde usadil v 80. letech 19. století. Jeskyně jsou rodinný podnik, patří jeho potomkům, kteří se starají o jejich provoz a ochranu. Na prohlídku jeskyní si koupili lístek jenom Pavel s Mirkou, já se přiznám, že mě jeskyně zase až tak moc neberou. Zůstanu radši venku a projdu se po okolí a udělám nějaké fotky, když to půjde. Proto další pasáž budu doslova citovat z Pavlova deníku.
"Na prohlídku jeskyně jsem si koupil lístek jen já s Mirkou (Honza prý počká venku) na prohlídku Cathedral Cave Tours za 13 AUD. Prohlídka začala v 16:00 a my dva byli jediní návštěvníci. Prováděla nás mladá průvodkyně, jejíž angličtina byla srozumitelná, takže poprvé jsem pochopil výklad víc jak ze 3/4. Jinak to bylo tak 1/3, na Hill Inletu dokonce tak 1/10 !!!). Sestoupili jsme po schodech do nitra jeskyně vytvořené v pískovci. Prošli jsme chodbou, jejíž podlaha byla tvořena několikametrovým nánosem guána - trusu netopýrů, kteří zde v jeskyni žili. V největším sále - katedrále, se konají koncerty a svatby kvůli skvělé akustice. Průvodkyně nám zde pustila rockovou operu a zhasla světla, abychom si vychutnali skvělou akustiku. Uprostřed katedrály byl mohutný provazcový kořen stromu, rostoucí nad jeskyní. Poté jsme vyfasovali svíčky a museli se protáhnout "zig zag" chodbou, velice úzkou, že jsem se občas otřel o stěny a trochu si nabral do sandálů vodu. Přelezli jsme po dřevěném můstku do hlavní chodby, kde z jedné boční jeskyně vylétávali netopýři. Jeskyně byla bez krápníkové výzdoby."
Já jsem si mezitím prošel místní naučnou stezku po okolí, která ale byla dost zdevastovaná, protože před pár dny zde byly dost velké záplavy. Tomu jsme naštěstí unikli. Ale je pravda, že o tom mluvili ti Češi, co jsem potkal pod Uluru na parkovišti. Když Pavel s Mirkou přišli plni zážitků z jeskyně a když jsem to všechno slyšel, co viděli, možná byla škoda, že jsem nešel taky, ale co se dá dělat. Takže teda vyrážíme dál na Rockhampton, kde nakupujeme nějaké jídlo a tankujeme a já se nechávám vystřídat Pavlem za volantem, protože se začíná smrákat. Jedeme už za tmy dál na jih po Bruce Hwy, přejíždíme opět obratník Kozoroha, který není nijak označený nebo jsme si toho ve tmě nevšimli, a kolem Gladstone dojíždíme do Tannum Sands. Cestou se Pavel zase chytl kamiónu, který nám razil cestu tmou. Bral to dost svižně, nejel pomaleji než 100 - 110 km/h a to i ve vesnicích! Do kempu po chvíli hledání a optání se místních lidí přijíždíme po osmé večer. Zaplatili jsme, postavili stan a začíná pršet. Tak se v pohodě stěhujeme do zastřešené kuchyňky udělat si večeři na elektrickém sporáku. Po večeři jsme dopili zbytek Bechera, co jsme měli na denní "desinfekci", zítra nás čeká jiná bylinka, fernet. Ještě se vysprchovat a jdeme spát. Naštěstí už neprší.
638 km       494 km já
                         144 km Pavel
© Johnek 2001